Ačkoliv je uvádění kompletního díla určitého skladatele určeného jednomu obsazení, ať už v rámci jednoho či několika večerů, na světových pódiích vcelku běžné, v České republice bývá spíše výjimečné. Lieder Company Prague se však rozhodlo připomenout významné výročí shodného narození dvou skladatelských osobností – českého skladatele Viktora Kalabise a maďarského skladatele Györgye Ligetiho, a uvést jejich kompletní písňovou tvorbu v rámci jednoho večera.
Spojení těchto dvou autorů se může jevit jako nečekané, neboť se jejich hudební estetika ve stěžejních dílech značně odlišuje. Zatímco Kalabis převážně vycházel ze stylu neoklasicismu, který výrazně chromatizoval a ve zralých dílech dosáhl výraznější exprese, Ligetiho nejznámější tvorba je spíše témbrového charakteru. Jejich písňová díla se však z těchto zařazení významně vymaňují, ačkoliv náznaky pochopitelně patrné jsou.
Oba autoři se shodně narodili v roce 1923 a zemřeli v roce 2006. Jejich raná písňová tvorba vzniká prakticky ve stejných poválečných letech a nese v sobě vazby na národní básníky, lidovou poezii a folklór. Raný cyklus Viktora Kalabise Poučení synovské, op. 1 zkomponoval ještě jako student konzervatoře na básně Františka Halase. Cyklus nikdy nevyšel tiskem, nebývá tudíž vůbec uváděn. Ligetiho raný cyklus Három Weöres-dal (Tři písně na Weörese) vznikl také v letech 1946–47 a je jediným, který z tohoto raného období nechal za svého života vydat tiskem. Kalabis skládá svůj další cyklus Ptačí svatby, op. 5 téměř vzápětí (1949) na lidové texty s ptačí tematikou, a ačkoliv by se z titulu mohlo jevit, že jde o cyklus dětský, opak je pravdou. Nejen že klade na interprety vysoké nároky, i jeho výrazová stránka je závažnější a zabývá se v přenesené (až bajkové) rovině láskou a vztahy. Tematicky, ale i folklorní stylizací velmi podobný je i Ligetiho cyklus Öt Arany-dal (Pět písní na Aranyho) z roku 1952.
Velmi shodně se oba autoři od žánru komorní písně v padesátých letech odklánějí. Až v roce 1974 vzniká Kalabisův působivý cyklus Pět romantických písní o lásce, op. 38 na básně Reinera Maria Rilka. Ten existuje ve dvou verzích – s doprovodem smyčcového orchestru a s doprovodem klavíru. Druhá zmíněná je značně intimnější a dává interpretům větší prostor pro výrazové i dynamické nuance. Po delší pauze se k písni vrací Kalabis ještě v letech 1988–89 a dává vzniknout svému poslednímu cyklu Kolotoč života, op. 70, který je jasným odrazem jeho postojů k tehdejší politické, ale i kulturní situaci. Nejen, že volí velmi závažné až filozofické Rilkovy básně, i stylizace vokálního a klavírního partu je silně expresivní, takřka nemilosrdná, což dodává cyklu až tragické vyznění. Ani toto dílo nevyšlo tiskem a pro svou extrémní náročnost není uváděno příliš často.
Rovněž Ligeti se k písňové tvorbě naposledy navrací v roce 1989, kdy komponuje velmi originální samostatnou píseň Der Sommer na báseň Friedricha Hölderlina. Ta je ve srovnání s ranou tvorbou výrazově i hudebně závažnější. Z tohoto hlediska je zajímavá shoda v příklonu obou autorů k německým klasikům i tematické zvážnění.
Písně Viktora Kalabise a Györgye Ligetiho nastudovali přední čeští pěvci: sopranistka Jana Sibera, loňská držitelka ceny Thálie, tenorista Ondřej Holub a barytonisté Roman Janál a Vojtěch Šembera. Klavírních partů se ujmou klavíristé Jan Dušek a Bohumír Stehlík.
Koncert se uskuteční v neděli 25. června od 19.30 hodin ve Velkém sále Novoměstské radnice v Praze.