Dramaturgii svého listopadového koncertu „Pod českým nebem“ sestavil spolek Lieder Company výhradně z děl českých autorů, navíc zhudebňujících významné české básníky nebo upravujících lidové písně a nápěvy.
Karel Boleslav Jirák
Stěžejním počinem tohoto koncertu je uvedení zásadního písňového cyklu Rok, op. 42 neprávem opomíjeného skladatele Karla Boleslava Jiráka. V letošním roce si připomínáme 50. let od jeho úmrtí. Jirák za svého života byl jednou z nejvýznamnějších osobností české hudby, pravidelně řídil Českou filharmonii, s níž uváděl kromě české hudby i významná díla svých současníků. Platil rovněž za respektovaného specialustu na hudbu Gustava Mahlera. Ve světe pak jako dirigent prováděl především českou hudbu, ať už romantismu nebo současnou. Byl prvním hudebním poradcem nově vzniklého Radiojournalu, rovněž pravidelně publikoval články a recenze koncertů. Jako pedagog vychoval celou řadu významných skladatelů (M. Kabeláč, I. Krejčí, S. Havelka ad.). Jeho tvorba je značně obsáhlá, avšak patrně kvůli jeho poválečné částečně vynucené emigraci do USA upadla až na drobné výjimky v zapomnění. Její umělecké kvality jsou však nepopiratelné: Jirák nepřejímal tehdejší hudební směry, ale snažil se najít svůj vlastní – na pomezí pozdního romantismu, modernismu, impresionismu a Nové věcnosti. Právě touto syntézou je jeho tvorba výjimečně působivá a posluchačsky atraktivní, i když se na koncertních pódiích uvádí zřídka. Cyklus Rok vznikl v roce 1941, tedy v době Jirákova vrcholného období, na básně Jaroslava Seiferta, a i když nese výraz smutku a jisté válečné temnoty, svou působivostí a kompozičním mistrovstvím nepochybně obstojí i v sousedství jiných významných cyklů.
Rovněž tvorba Pavla Bořkovce není na koncertních pódiích uváděna tak často, jak by zasloužila, a především jak uznávaná byla za jeho života. Bořkovec našel zalíbení v neoklasicismu, avšak adaptoval ho svým jedinečným způsobem. Častokrát býval označován za druhého Martinů, avšak bez analogické mezinárodní kariéry, které zabránily obě světové války i totalitní režim. V letošním roce uplynulo rovněž 50 let od jeho úmrtí. Písňový cyklus Sedm písní na básně Vítězslava Nezvala, op. 15 z roku 1931 je krásnou ukázkou postupného oprošťování od jeho do té doby pozdně romantického vyjadřování a inklinace právě k francouzskému neoklasicismu.
Druhou polovinu koncertu pak představují úpravy lidových písní z per Otmara Máchy a Ilji Hurníka, od jejichž narození letos shodně uteklo 100 let. Zazní Máchovo pozoruhodné pásmo lidových písní Zpěv Horňácka a Hurníkův cyklus Slezské písně, op. 17.
V neposlední řadě uvedeme cyklus Národní písně a tance z Těšínska jednoho z nejvýznamnějších meziválečných autorů – Erwina Schulhoffa. Tento cyklus úprav lidových písní vznikl v roce 1936, tedy v době, kdy mu K. B. Jirák, v zájmu jeho ochrany před zesilujícím antisemitismem, zajistil práci v ostravském Rozhlase. V letošním roce jsme si připomněli smutné výročí Schulhoffova úmrtí v koncentračním táboře Wülzburg (1942).
Interprety koncertu budou sopranistka Irena Troupová, mezzosopranistka Lucie Hilscherová, barytonista Roman Janál a klavíristé Bohumír Stehlík a Jan Dušek.
Koncert se, na rozdíl od většiny předchozích, koná v Sále Bohuslava Martinů v Lichtenštejnském paláci (budova HAMU) na Malostranském náměstí v Praze v neděli 13. listopadu od 19.30 hodin.
