Viktor Kalabis (1923 Červený Kostelec – 2006 Praha) se začal učit hře na klavír v pěti letech. Od roku 1939 navštěvoval gymnázium v Jindřichově Hradci, které však bylo v roce 1940 pro Čechy uzavřeno. Středoškolská studia tak úspěšně zakončil v roce 1942 maturitou na gymnáziu v Soběslavi. Následně působil jako pomocný učitel na Odborné škole pro ženská povolání v Mělníku, kterou však v roce 1944 kvůli totálnímu nasazení musel opustit. Až do Květnového povstání v roce 1945 pracoval v letecké továrně Hawlik-Flugzeugwerke u Mělníka.

V září téhož roku se přestěhoval do Prahy a začal studovat skladbu u Emila Hlobila na Pražské konzervatoři a dále hudební vědu, estetiku, psychologii a filozofii na Univerzitě Karlově. Na HAMU studoval kompozici u Jaroslava Řídkého a hudební teorii u Karla Janečka. V roce 1949 odešel z filozofické fakulty s absolutoriem, diplomová práce na téma Bartók, Stravinskij mu však byla zamítnuta. Doktorát mu byl dodatečně uznán až v roce 1991. V roce 1949 získal cenu ČSAV za skladbu Ptačí svatby, op. 5.

Na podzim roku 1951 se na AMU seznámil se svojí budoucí ženou, cembalistkou Zuzanou Růžičkovou. Po několika měsících pedagogického působení na AMU byl Kalabis 23. února 1953 z politických důvodů propuštěn. Následně nastoupil do Československého rozhlasu jako redaktor hudební redakce pro děti a mládež. V roce 1966 se stal jedním z hlavních iniciátorů Mezinárodní rozhlasové soutěže mladých hudebníků Concertino Praga. V roce 1972 ukončil spolupráci s Českým rozhlasem a od té doby se věnoval již výhradně komponování. Vytvořil na 90 opusů skladeb různého zaměření, řada z nich zazněla na významných světových pódiích a festivalech v interpretaci předních sólistů i orchestrů (např. Camerata Zürich, Staatskapelle Dresden, Staatskapelle Berlin, Washingtonský komorní orchestr).