Moravská lidová poezie v kompletu Dvořákových Moravských dvojzpěvů a cyklech českých klasiků 20. století zazní na prvním koncertě již 3. ročníku koncertů Lieder Company Prague v podání sólistek Národních divadel v Praze a Brně sopranistky Jany Sibera, mezzosopranistky Jany Hrochové, dále tenoristy Ondřeje Holuba a klavíristy Jana Duška v neděli 24. března od 19.30 hodin na Novoměstské radnici v Praze.
Pro svůj šestnáctý koncert a zahajovací koncert letošního třetího ročníku nazvaný Písně s vůní Moravy zvolil spolek Lieder Company Prague výhradně český program, který spojuje stejné téma – tedy moravská lidová poezie ve zhudebnění významných českých skladatelů.
Ústředním počinem je bezpochyby uvedení všech 23 Moravských dvojzpěvů Antonína Dvořáka, díla, které zaujalo Johannesa Brahmse natolik, že jej doporučil berlínskému nakladateli Fritzi Simrockovi a odstrartoval tak v podstatě Dvořákovu mezinárodní kariéru. Ačkoliv byl v roce 1875 Dvořák požádán velkoobchodníkem Janem Neffem, aby upravil několik moravských lidových písní pro dva hlasy s klavírem pro domácí amatérské hudební produkce, rozhodl se nakonec využít pouze lidové texty ze Sušilovy sbírky a opatřit je vlastním zhudebněním.
První tři dueta určená sopránu a tenoru, která bývají dnes prováděna všeobecně nejméně, však Neffa natolik oslnila, že vyzval Dvořáka ke zkomponování dalších –určených dvěma ženským hlasům s klavírem. V průběhu dalších šesti let tak Dvořák vytvořil celkem 23 duetů, které zaznějí ve své úplnosti.
Vztah k Moravě je v případě dalšího z uváděných autorů Klementa Slavického, rodáka z Tovačova, známý a pochopitelný. Jeho cyklus Ej, srdenko moje vznikl v roce 1954, tedy v době, kdy byl Slavický označen režimem za formalistu, provádění jeho hudby bylo zakázáno. Silná emocionalita i široké výrazové spektrum tohoto mimořádného písňového cyklu je natolik atraktivní pro interprety i posluchače, že se ne překvapivě stal jedním z jeho v současnosti nejčastěji uváděných děl.
Písňová tvorba dalšího uváděného autora Miloslava Kabeláče je velmi skromná a sestává v podstatě ze dvou cyklů. Jedním z nich jsou zřídka uváděné Milostné písně z roku 1955, které jsou určeny ženskému a mužskému hlasu a představují Kabeláče v poněkud jiné rovině, než ho známe z rozsáhlých symfonických děl, přestože tolik typická koncentrovanost a přesnost hudebního vyjádření je i v těchto relativně stručných a nanejvýš působivých písních zjevná.
Antonín Tučapský, rodák z Opatovic u Vyškova, je s folklorem a lidovými zvyky spjat od svého dětství. Jeho tvorbu máme spojenou převážně s pěveckými sbory, k nimž měl již od dob studií velmi blízko a tento vztah upevnil po své emigraci do Velké Británie v roce 1975 spoluprací s tamními předními vokálními tělesy. Drobný písňový cyklus Kvítí milodějné vznikl v roce 1955 a Tučapský ho věnoval svému dlouholetému učiteli skladby Janu Kuncovi. Je s podivem, že tento cyklus dosud nevyšel tiskem a nebývá tedy koncertně prakticky uváděn.
